D N O #7
JAZYK & HRDLO Tím se samozřejmě nic nemyslí a zejména ne o suchu, ovšem jak praví lidová nemoudrost: dno má zlaté dno. Ano a bacha … DNO je všecičko z reálného, jazykem puncovaného, kočičího, sedmitečného a příčně pruhovaného ryzího zlatěnky … Kousněte se sami. Někdo to dělat musí … „Mezi námi a jazykem je válka.“?! Ále kdež … třesky plesky … dnes ne, pokud však, tak příčinou není jazyk, nýbrž chálka … Kousni se do jazyka, drž jazyk za zuby, „báseň vytváří čas nutný pro své řešení“, čímž básník říká dlabanec, dokud se mu mele jazyk a hrdlo protéká. To oč tu kráčí je látková výměna. Metafyzika odpadu … co hrdlo ráčí … tak deset na čtrnáctou, organismu v orgánu, ale já to nepřepočítával … bude ti ještě dobrá, protože když jde o hrdlo, tak to už jde skutečně o krk skutečného. Jazyky rozlišujeme na mlsné, rozeklané, drzé, ohnivé a tuhé, které dále rozdělujeme na prvobytně pospolné, keramické, propagandistické, plačtivé, ryzí a „zmetené“. Jsi tu? Vítej v kulinářské mašinerii … Dobrou chuť! |
D N O #7 [únor 2008]
Obsah: |