D N O #20
|
KONTRAFAKTUALITA SPODNÍCH PROUDŮ „Co by bylo >krásné< KDYBY si protiklad nejprve uvědomil sám sebe …“?; KDYBY se sociálně/ideovým tlakem z původní aktivity nebyla byla stala reaktivita (tzn. „přizpůsobení“) nebo, jak se ptá týž Nietzsche, KDYBY slast nebyla byla krutá, právě tím vlivem sociální adaptability? Coby kdyby kdybys kdybych? „Kdybych byl knězem, kázal bych pravdu, i když mi stavějí hranici. Jsem sprostej chmaták, bídně tu zajdu, ještě než pozvednu sklenici …“ veršuje k tématu Homér z ŘEČkočic. „Kdyby byl Homér býval Achilleem a Goethe Faustem, pak by to rozhodně neznázorňoval, nevymýšlel.“ píše se v Nietzschově Genealogii morálky, střezme se záměny umělce s jeho dílem! Zřejmě nejprofláklejší kontrafaktuální text na světě je slavná Vepíseň lásky od Homérova jmenovce, aka Šavla: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, kdybych však lásky neměl, byl bych jako ( …), kdybych měl všechnu víru, že bych hory přenášel, kdybych však lásky neměl, ničím bych nebyl.“ (1 Kor, 13) KDYBY existovala i jiná barva než šedá, tak by DNO hrálo všemi barvami, ne-li, pak barevné iluze světa světla vidím věrně – jedině v odstínech běloby a černě … „Uvažujeme se, jako KDYBYchom nebyli, a taky v tomto smyslu nejsme“ vesele nám vzkazuje ze záhrobí pan Vašíček. Výročním, dvacátým zobecněním protimluvu (slovy Maxe Webera) representujeme „úplné dno sociálního zkoumání“, neúplnost je nám ukradená … i v situaci, kdy existence stanovuje pravidla, nepřestává platit, že esence stanovuje existenci a nikdy jinak než vždycky. (Samozřejmě, že kopula „je“ je kontrafaktuální z principu, protože bez „není“ není.) Správně se táže princátko Ludwig: „Co KDYBY bylo zakázáno říkat >vím< a povoleno pouze >věřím, že vím<?“ „Hmmm, co já vím, Ludvo, omyl by tím byl nadobro vyloučen, do stejný stoupy přece nevstoupíš dvakrát, přestaň plakat, hranice je všude a je jí dost pro všechny. Je to jemnohmotná materie sítě děravé, „plné“ průduchů. Bez ní by to nešlo, ale ono to jde. PLNÝM jménem si říká Dutina, zeje jako každá „plné“ průduchů. Bez ní by to nešlo, ale ono to jde. PLNÝM jménem si zeje jako každá jiná Nicnáruč (a nic ji nepohltí.) Nic je bez hranic … Ohraničuje však něco, co nazýváme VŠECHNO. I KDYBY trakaře padaly, věřím tomu! |
D N O #20 [léto 2014]
Obsah: |