Blog - milan.haussmann

Mluvme tedy o něčem jiném. Jednou ráno --- bylo to po nějakých svátcích, já už nevím, jen tolik si mlhavě pamatuji, že jsem byl nesmírně unaven a jenom jsem si říkal: "Ach, spáti ještě tisíciletí!" Spánkem totiž dostává člověk to, čeho právě potřebuje. "Prosím vás, pane doktore," stěžoval jsem si jednou lékaři, "co mám dělat?

Amnesty for Garlic

Setkal jsem se jednou se starcem, už je to mnoho let, šli jsme oba do kostela, byl všední den --- ne, už jsme šli z kostela, bylo to někdy ve žních, všechna stavení byla jako po vyhoření, nespatřils ani psa, ani slepici, všecko to bylo jako na věčnosti, lidé i dobytek, a když jsme tak s dědouškem šli, takové ticho bylo, proto jsme mluvili bez násilí, docela klidně,

V neděli 6. února by se Král všech kouzelníků dožil rovné stovky let.

Vím moje verše humor postrádají
a když tak zbarven je spíš do černa
hlavně že vím jak se dnes věci mají
hlavně že vím že jsi mi nevěrná


Už z okna nekoukej
stejně za chvíli přijdou
zatlučou na vrata
najdeš si jinou milou


Okolo chodějí
už děsně dlouhou dobu
vyser se na útěk
špatně sis zatlouk skobu


Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?


Je tady dost
zbytečný ostudy


Když všecko je
navopak
naruby


Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?


Když se setmí
vůně černých květů
a ticho
vůně zpustlých zahrad
a prázdno
V noci kapky deště ulpívají

Mizí mezi šterkem kamení
na břehu řeky
kde svědomí nechodí spát

MORBUS CIVILIZACE