Blog - milan.haussmann

Koukal jsem se, než půjdu spát do mailu a na facebook. Knihkupec Ženíšek mi na nástěnku pověsil nekolik momentek s podtitulem pravda o MDŽ. Vzpomněl jsem si, že před několika lety, snad 2008, jsem byl na Masarykově nádraží ve zdejším nepůvabném bufetu na oběd a zrovna tehdy členové ČSSD rozdávali v rámci nějaké agitace květiny a koláče. Fascinovali mě okolojdoucí pražané, co si brali socanské koláče, aby je vyhodily do koše. Co naplat, Magor to vystihl přesně: „ Osmdesát procent tohoto národa je blbý jak hovno.“

Další cesta vlakem, vlakem z Vídně. Prám se mírně obtloustléhé blonďáka neměcky: „Máte tady volné místo?“ Nevím jetli mi rozuměl, ale každopádně se uvonilo sedalo vedle jeho bloňďaté spolucestující. Myslím, že jí říkal lásko – bloňďatá, pihatá, kudrnatá. Pili víno, zakusovali uzené a sýr z Lídla. Tak tolik velmi pozorného vnímání toho, co se děje v naší zemi, v Evropě a snad i v celé západní civilizaci.

On ji naléval, už nechtěla, ale pila dál. Venku za oknem byla obleva. Ledové kry zakryly meandry Svitavy, jinak šeď, bezlisté větve a mezi nimy prosvítala tmavá zeleň jehličí – konec masopusta.

Potulná akademie skončila a skončila prozaicky – memento mori. Jaroslav Erik Frič mi ve čtvtek večer napsal … mám trochu zase teploty. Takže kromě Roberta, Martina Hájka a dlouhovlasýho staršího chlápka, který se mi představil jako Thomas byl přítomen jen cigaretový kouř.

Opřel jsem se o bar a Robert mi podal škopek. Pozdravil se s Martinem, který se pak bavil dál s Robertem. Thomas se mě zeptal, proč tu nikdo není.

Co bych měl odpovědět??? babka nahoře taky sedí v prázdný hospodě. Mrtvo je v Brně??? slušný člověk se koukne na televizi a jde spát. Řekl jsem Thomasovi, že nic, že hospoda a nabídl mu cigaretu. Thomas si zapálil a zeptal se mě jestli si nechci přečíst jeho básně. Sice si do hospody nechodím číst, ale co je to za hospodu bez lidí.

Název není zrovna originální, neboť se jedná o zřetelnou narážku na Steinbeckovu novelku O myších a… ale trefně vystihuje obsah, takže nešť.

Začnu pozorováním. Už nějaký čas žiji v Německu a živím se prodejem knih. Zatím jsem spíše než beletrii četl slovníky – z pokusů o četbu krásné literatury se stávalo listování ve slovnících. Tím více mě zarazilo: v antikvariátu se objevil román Berlínské orgie Thomase Brussiga, otevřel jsem ho a plynule četl. Pomoci slovníku netřeba.

Ve svých mladých letech jsem rána světíval a večer lkal – teď, když jsem zestárnul, začínám den pochybami, přeci svatý a plný světla je mi jeho konec. Tolik slova Hölderinova, která jse vytrhl vloni v jednom horkém, snad až příliš horkém dni, z jakéhosi románu, než jsem ho – po přečtení tiráže a několika vět – hodil do starého papíru. Knihy mají ale osudy.

V tamté zemi, která nám patřila a která už nikomu nepatří – cizinci – po tolika letech mlčení. Chtěl jsi znát podrobnosti o mých zaměstnáních i o tom krásném světě, kde jak píšeš, mám to štěstí žít a volně se toulat. Mohl bych Ti odpovědět, že nedělám nic a že tento svět vůbec není krásný. Ale takto lakonická odpověď přes svou hrůznost nemůže utišit tvou lačnost ani odpovědět na mnohé otázky, jež mi kladeš.

„Johanko buď statečná!“ Ta věta se mi neustále vrací – ready-made na každý den – mezi novinovými titulky akce v obchoďácích. Jak proměnit slova v obrazy?  … a má to nějaký význam?

Opravdová samota znamená, že jsi jedinný mezi nebem a zemí. Nic neodchyluje tvou pozornost od skutečnosti absolutní odluky, kdy intuice hrůzné střízlivosti odhaluje drama lidské konečnosti tváří tvář nekonečnosti a nicotě tohoto světa. Osamělé procházky – pro vnitžní život plodné a zároveň nebezpečné – nutno podnikat tak, aby nic nezakalilo představu odluky člověka ve světě, aby ses se zbavil strasti. Ke zdůraznění procesu „zvnitřnění“ a proměny v oblasti bytí jsou osamělé procházky plodné zvláště navečer, kdy žádný ze běžných svodů tohoto světa neblokuje pozornost, kdy zjevení světa stoupá z nitra ducha – kde počal život – z rány života. Kolik samoty je mi třeba, abych spatřil ducha?

Ten příběh je prostý:
seděl jsem u okna
a díval se do parku.

Básně a texty Johna Boka z let 1982 – 2009 vydalo nakladatelství Vetus Via pod názvem Kruhová obrana přítomnosti. Je to mozaikovitý text a tato mozaika není úplná. Zůstává na čtenáři, aby si ji doplnil. Jak podtitul napovídá v knize jsou zahrnuty texty z období třiceti let, což je v podstatě celý můj život (*1981). Možná právě proto jsem se začetl a onu neúplnou mozaiku doplňoval ze svých vzpomínek.