Blog - milan.haussmann

Světlušky a sonety
Budhismus a makové květy
Tančíme spolu ulicemi
Na semaforu
Červená_________zelená
Nebe není ikona

…krajinou čerstvě zasněženou krajinou, kde se nic neděje. Vločky padají, poletují, snášejí se a stoupají … neúčelné pohyby … v letu střemhlav vzhůru … krajinou čerstvě zasněženou městskou krajinou … jiskří ve světle lamp. Zanechávám stopy. Vracím se … hledám v proudu myšlenek … obrázky, otázky? AB úkladný vrah dětí nebo obětní beránek … nejspíš jen ztroskotanec a podivín … nepasoval. Bylo by potřeba stovek stran … nebo jen pět řádků?

Vyjdeme z poměrně jasné situace … před námi stojí podivínský soused, kterého se slušní občané snaží zbavit. Stav se postupně zhoršuje … stojí sám proti zdi mlčení a lhostejnosti … kruh se postupně uzavírá … AB se stahuje do kouta, ale rány dopadají … pomalu, postupně, pomalu a vytvale jako dešťové kapky. V beznaději volí radikální řešení … situace jako z učebnice etologie … bezhlavě … bez zábran se vrhá proti systému … proti všem.

Budu se opakovat … praskají zdi, praskají ušní bubínky … suť je krásné slovo … zoufalství jeho očí … střepy sklenice slunce více nepatří. Panelová bytovka se zbortila a hasiči v sutinách hledají … slídí … objevují zraněné i mrtvá těla … mrtvé děti, jejichž smrt mě nedojímá … Možná napíšu píseň o lítosti … o deklarované lítosti už jsem psal.

Falšování pasů pro pronásledované, obsazování kanceláří, podplácení úředníků … „Opravdový humanismus je více než jen pokojné procesí.“ tvrdí akční umělec Philipp Ruch.

Konrad Litschko: Pane Ruchu v sobotu se budou v osmdesáti německých městech opět konat Velikonoční pochody. Pro vás jako mírového aktivistu povinnost?

Philipp Ruch: Ne. Chodit po demonstracích považuju za nemorální, zvlášt když můžu místo toho něco dělat. Kdo jde na demonstraci, nemá ve skutečnosti úmysl cokoli změnit. Vedou ho tam všechny možné motivy, nejen mír v Sýrii nebo Kongu.

Konrad Litschko: Ale velikonoční demostranti by se proti vám razantně ohradili.

Philipp Ruch: Smyslem Veliknočních pochodů je abstraktní a nikoli skutečný mír. To se také zrcadlí marginálním počtu demonstrantů. Kde bylo mírové hnutí, když bylo v roce 1992 rozstříleno Sarejevo? Kdo pomáhal těm miliónům lidí, kteří by byli v posledních dvaceti letech opustili Somálsko. Kdo podvrhoval jejich pasy a organizoval plavidla jako Varian Fry, který v roce 1941 zachránil intelektuální elitu Evropy z Hitlerových spárů.

Konrad Litschko: Jak by podle tebe měl vypadat současný protiválečný protest?

Philipp Ruch: Žijeme v bohaté zemi s právy pro politické umělce o kterých se jim v minulých stoletích pouze zdálo. Bylo by namístě protestovat nejen proti přestavbě nádraží, nýbrž i za práva těch, kteří trpí.

Konrad Litschko: Tady určitě pomůže odměna 25 000 €, kterou jsi nejnověji vypsal na hlavu vlastníka výrobce tanků Krauss-Maffei Wegmann?

Philipp Ruch: Říkáme takovým akcím agesivní humanismus. Humanismus by se neměl valit ulicemi jako poklidná masa, nýbrž by měl podvrhovat pasy, podplácet úředníky a obsazovat úřady. Boj o lidská práva se v 21. století dostává do dalšího kola. Musí bolet. To má společného s uměním.

Barbie didn't? play with dolls. Jednoduchá věta bez kudrlinek … Nechtěl jsem se k tomuto masakru vracet, ale masakry mají v sobě cosi magnetického … Jsem po nemoci a nic mi není po chuti. Dalo by se i říci, že mám dlouhou chvíli. Antonína Blažka jsem zanechal v jeho panelovém bytě ve Frenštátě pod Radhoštěm … Frenštát pod Radhoštěm … představuju si život v té socialistické prdeli, kde jediná perspektiva je žádná perspektiva … mráz mi běhý po zádech.

Dokážu si snad představit, ačkoli to není vůbec snadné, že každý z jedinců, které vidím na ulici, trpí nesnesitelnou bolestí. Trpí, přestože ji dokáží uměle potlačit. Je třeba zdůraznit, že si musím představovat pouze umělé potlačení bolesti. Že si jednoduše neřeknu: „Teďka trpí jeho duše bolestí, co s tím má tělo co dělat!“ – Pak si ještě představuju – co dělám, co si sám sobě říkám, jak se dívám na člověka. Kouknu se letmo – na jednoho – a pomyslím si: „Musí to být strašně těžké se smát, když má člověk v sobě tolik bolesti.“ a tak dál. Vystupuji v roli – dělám jako – by ti ostatní měli bolesti. Když to tak dělám, řeklo by se, představuju si …

Takto snadno jsme spolu s Wittgensteinem dospěli k faktu, že představa je činnost … představa je činnost herce v roli. Budu si představovat bolest. Bolest Antonína Blažka, kterého systém připravil o střechu nad hlavou. There is no joy, no joy, no joy!!! I've said: Let's destroy!!! A praskají zdi, praskají ušní bubínky, zdvihají se oblaka prachu, tříští se okení tabule. Každý si v tom okamžiku něco představoval. Výbuch plynu … konec světa …

Na terase jsem si zapálil. Je večer a tma, přesně jak je v únoru obvyklé. Sníh přes den slezl, naproti v okně se ještě svítí. Klepu se zimou – vzduch je nasycen interferencí zvonů klekání a havraního krákání. Zhasínám cigaretu a vracím se zpět do vytopeného pokoje.

Na stole stojí láhev piva, kterou jsem tam za tím účelem postavil. Antonín Blažek vyhodil do povětří panelák ve Frenštátě pod Radhoštěm. V troskách zůstalo, myslím, pět lidí. Tolik obyčejná novinová noticka, tragédie černí stránky den co den. V Karlsruhe sejmul chlápek soudního vykonavatele, zámečníka, novopečenou majitelku, družku a nakonec sebe. Projevilo se zvíře v nás?

Oba případy spojuje exekuce, respektive zoufalství a neschopnost jí čelit. Starostka Frenštátu se utrousila cosi o nedostatečné ochraně slušných lidí. Kdo je ale slušnej člověk? Případovou studii provádět nehodlám, a tak se rovnou, abych to úřadům ulehčil, prohlásím za neslušného člověka, kacíře tržní ekonomiky, pedofila, pederasta, narkomana – za zlořáda netěžšího kalibru.

Antonín Blažek, bývalý vězeňský dozorce, policista a zámečník … a pak že nebyl slušnej. Z výčtu slušnost přímo čiší – povolání dozorce. „Kamarádka si na něj pořád stěžovala. Prý na lidi z domu pořád donášel …“

Chlapi myslej jen na TO. Jean-Luc 178cm/70kg/20cm TOBĚ +40 během náhodných setkání dokáže OPAK. SMS 775 456 278.

jo, začnem u vrby, všichni
začínají u vrby
a pak dál
– neberou si servítky –
ani pumy ani nektarinky
svým způsobem jsme jako
stará babka s vynechávající pamětí
a kabelou
jsme v tom až po krk
v písku a stromořadích
v tomto kraji – vražený, zbitý, podělaný,
drží nás jako krucifix
tento kraj, rozprodaný a vykoupený
a zase prodaný, od poslední války
– Heim ins Reich! –
kolem dokola ti spořádaní
makléři, podílníci, majitelé, dálniční
inženýři se handrkují – patří jim to
tenhle kraj a já

zase na mě něco leze
nápady jako rozdrbané
tkaničky
bolí mě zuby
a snídaně tančí v žaludku
otevřel jsem zásuvku
děravá nilonka
burzovní přehled
ložiskové kuličky co poletují
jako motýli
Je mi hrozně

Na facebooku jsem si přečetl titulky českých sdělovacích prostředků, které pobouřily výroky poslance Miroslava Grebeníčka na adresu Jana Palacha.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť po okupaci Československa.
Grebeníček zpochybnil oběť Palacha, sněmovna zabouřila.
Palach nebojoval proti komunistickému režimu, nadzvedl Grebeníček poslance.
Palachova oběť nesouvisela s bojem proti komunismu, řekl Grebeníček.
Grebeníček ve sněmovně řečnil o Palachovi. A pravice odešla ze sálu.
Grebeníček se vysmál Palachovi.
Palach se neupálil na protest proti komunistické straně, prohlásil Grebeníček.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť: Kvůli totalitě se neupálil.
Grebeníček šokoval poslance: Palach nebojoval proti komunistům, prohlásil.
Grebeníček se vysmál oběti Jana Palacha a překroutil ji naruby.
Grebeníček zpochybnil cíl Palachova činu, koalice protestovala.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť. Část poslanců na protest opustila jednání.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť a rozbouřil sněmovny.

Grebeníček, Grebeníček zpochybnil. Piča plech – to je tlak. Mámo, co budeme dělat?

V klidu míru … votevřem lahvový.

Hele, vysyp, prosím tě, popelník.

Buržoazie sehrála v dějinách revoluční úlohu.
Buržoazie neponechala mezi lidmy žádný jiný svazek než holé sobectví, než bezcitné placení hotovými.
Buržoazie utopila v ledové vodě sobecké vypočítavosti posvátnou bázeň náboženského vytržení.
Buržoazie proměnila osobní důstojnost člověka ve směnou hodnotu, namísto svodody
postavila bezohledně chladnou svobodu obchodu.
Buržoazie proměnila kata i básníka v námezné prácovníky.
Buržoazie strhla z rodinných vztahů závoj šosácké sentimantality a převela je na vztahy ryze peněžní.
Buržoazie nutí národy, aby u sebe zaváděli takzvanou civilizaci, tj. aby se staly buržoy.
Buržoazie se podobá čaroději, který není s to zvládnout podzemní mocnosti, které vyvolal v život.
Buržoazie tvoří svět podle svého obrazu.
Napsal starouš Marx.

Rozhovor s chlapíkem, kterej poznal jak chutná ulice a kterej se dokázal vyhrabal zpátky.

V rozhovoru si začal říkat Job. Možná, že zní trochu nadneseně … pateticky? „Ne, vůbec ne.“ odpovídá čtyřicátník. Postava Joba mně ztělesňuje především někoho, kdo to nikdy nevzdal – a zrovna tohleto si taky sám od sebe přeje. Mluvili jsme s Jobem, t. č. v důchodu, o chudobě, žebrotě, životě bez střechy nad hlavou, o závyslostech a touze po životě.

Ulla Steuernagel: Byls houmlesem. Jak vypadá život bez střechy nad hlavou?

Job: Život na ulici je docela tvrdej, ale skutečný peklo začne, když se spojí s alkoholem a drogama. Pak dou do hajzlu všechny společenský vazby. Taky v zimě spát venku vožralej je vo krk.

Utta: Dnes ale už nikdo na ulici spát nemusí. Může jít na ubytovnu.

Job: Tyhlety ubytovny jsou ten největší neřád. V Tübingenském Penzionu pro svobodné pány bych se mezi tolika lidma zbláznil. To je úplnej konec. Kdo tam skončí, se votam nevyhrabe. Tam se to všechno propojí … chlast, věčný dohadování se se spolubydlícíma. Když člověk začne dělat kompromisy, tak už je pozdě.

Utta: Jo, ale minimálně se tam o tebe postaraj – a nakonec, co může člověk v takové situaci ztratit?

Job: Každej, kdo má rád svobodu a život, má co ztratit. Každej věří, že se z toho dostane, ale dokáže to jen málokdo.

Prezidentem České republiky byl zvolen Miloš Zeman. Ať žije prezident. This Kant be true! Oblaka zfilalověla a moje žena si obarvila nehty na černo. Ne, nikoli. Plyšový papoušek zatím nezpívá. Opilý děda Mráz spadl ze stromu a usnul. Včerejší skutečnosti se mísí se slovy z dnešních novin.

Na Hradě se usádlí další autentický Čech. „Hop hop, kdo neskáče není Čech.“ dodala by národní umělkyně Jiřina Bohdalová … a všichni se budeme smát a za břicho se popadat. Karel Schwarzenberg odvětil: „Hymnu jsem zpíval, když Václava Klaus ml. byl ještě na houbách.“ Ale od těď vážně. Co se změní? Prezident je figurka, která sice může dávat najevo své názory, ale faktickou výkonnou moc nemá … Avšak je třeba si připomenout opoziční smlouvu, kterou Zeman se svým předchůdcem rozparcelovali sféry zájmu a rozděli vazalům moc. Taky je to hlavní důvod, proč je Miloš Zeman pro mě nevolitelný. Legrační je, že se tento způsob dělby moci stal legitimním nástojem vlády. Stačí se podívat na Magistrát města Brna. Ruka ruku myje.