V labyrintu slov

Věta je věc. Spása je slovo. Jako by už nikdy nic nemělo nastat … ze setrvačné posedlosti po celej svůj život shromažďoval … artefakty, kuriozity, fetiše … trosky prožitých chvil … poslední slova.

Kdysi, když jsem býval králem. ( Ludvík XIV. Bez udání zdroje.)

Zajímají mě texty spotřebního charakteru … žádnej zen ani marquis de Sade. Možná, že zde je odpověď na otázku, jak popsat skutečnost, ve které se pohybuji – theta aktivita na útržcích …

Čeho?

Co se naskytne … na břehu, na hladině, na nebi, na hovno! V pronikání tkví podstata.

Čeho?

Doufám, že tě nepohoršuje jak tu tady před tebou obnažuji své duševní pochody. Krásu je nutno oddělovat od definice krásy. Seděli jsme v zahradě. Vykvetl šeřík … Bílé květy, obyčejný kěř ideí neposkvrnění … Veni Sancte Spiritus. In labore requies, in aestu temperies, in fletu solatium.

A co Kallipyga – Krásná Prdelka?

Marná sláva marná slova Pro mě za mě proměny počasí … snové světy světlé věty dlouhé nohy tiché touhy. Legrační jak se věci dějí … obrazy ulic zarámované semafory … míjejí … jedou dál … jaro dnes jako vloni … vykvetl kapesníkový strom … nápis na zdi, bílé šaty a ostatní drobnosti, které mě činí šťastným … tvá láska, kus pohlednice. Strčil jsem si ho do kapsy. Doma … do-ma … si ho nalepím na papír a dokreslím.

Dokola bloudíme důvěrně známými ulicemi. Písmena pokrývají papír … gwolala glowala zvolala. Střep sklenice, pramen vlasů, vůně a jarní slunce … musée sentimental … v opakovaném prožívání … Mladík a dívka sedí v Eiscafé u dopitých šálků kávy. Mladík valí do nehezké společnice – oplácaná, blýle jí nesluší a netváří se, že by jí to zajímalo – teorie o poznání a vnímání. Tys zrovna dojedla jahodovou zmrzlinu.

Bože, to je Brudla Budlá … brejlatá škaredka … mladík se ji snaží zaujmout … přímé pozorování vs. intuice a ona sedí a čumí nad prázdným šálkem kávy …

Pořád lepší, než kdyby plakala nad rozlitým mlíkem …

Stojí mu to zato? Nezdá se mi, že by ho poslouchala …