Pohádka se špatným koncem – Pavel Zajíček – recenze

Obrazy dětství a rány dospělosti – „Pohádka se špatným koncem, před dobrým usínáním“. Slyšel jsem ji loni na podzim během Potulného dělníka v klubu Boro. Hudbou decentně doprovodil Tomáš Vtípil, obrazy Martin Jabůrek. O několik měsíců později ji vydalo nakladatelství Vetus Via – pochopitelně v precizní grafické úpravě.

Knížku jsem poprvé otevřel ve vlaku z Norimberku do Stuttgartu. Ve vagónu, kromě mě cestovala ještě Cikánka a její tři děti – Kevin, Jasmína a Denis.

Bude se jmenovat Tereza, aby se to nepletlo

jedno jméno
jméno, které rozezní prostory …

Byli od Mostu, ale ona žila už osm let v Německu. Něšlo je přehlédnout. Denis se vychcal na peróně. Lepší než kdyby to pustil do kalhot.

Ticho, které zní.
Nedá se ničím zahltit.

Kámen je měkčí než lidská slza.
Měkčí než kapky vody jsou kameny.

Kámen se rozpadá.
Kapka za kapkou vody kape na tyto kameny.

Děti – jako malí čerti – běhají po vagóně, splachují na záchodě, otvírají a zavírají šoupací dveře … se mě zeptaly, co čtu.

„Pohádku se špatným koncem.“ odpověděl jsem.

Na rovnoběžných čarách, které se skoro dotýkají.
Tam odehrávají se vypravování náhody a podobnosti.

Děcka jsou zvyklý na Německo. U příbuzných v Čechách sledují pohádky v televizi, takže je pohádka televize. Čtu nahlas:

„Miláčku, miláčku!“
Ozývá se v ozvěnách hlas.
Jsou to dvě labutě na hladině jezera
… tančí v podivné choreografii

zpívají píseň věrnosti.
Věrnost je trvání …

Kapka po kapce padají kapky vody
rozdírají kámen

v opakování

Děcka, ale pohádka moc nezajímá, protože se tam nic neděje.

„To je, ale divná podádka.“ řekla mi Cikánka.

Je to sen, je to jiné … nezvyk.

Čas se nachýlil.
Čas se vždy někam nachyluje.

Probudil se do času, který nelze vysvětlit.
Přesto mnozí třáví svůj čas tím, že ČAS, a vše kolem sebe, se snaží vysvětlit.

Z ruksaku jsem vytáhl červené autíčko na setrvačník, co jsem vezl svému kmotřenci, a půjčil je dětem. Děti jezdí autem po vagóně, Cikánka se snaží spát. Je už osm hodin na cestě … Zaklapl jsem knížku a zhotovoval jsem dětem papírové vlaštovky z jízdních řádů. Děti je házeli po vagóně. Spící voják, načesaná starší dáma, plešatec se zlatýma hodinkama … tři běsnící děti …

Poslední text Pavla Zajíčka je formálně jediná poměrně rozsáhlá skladba. Odehrává se v krajině snu … Hrdinové jsou On – Bezejmený, Ona – Tereza, Skřítek … tolik klasická pohádka, ale jinak …postavy se mění jako oblaka. Je to podivné loutkové divadlo.

Viděl skutečnost jako sen.
Sen hořící a mizivý.
Pomíjivý.
Ten sen plný symbolů a jiných významů,
než na jaké byla zvyklá šedá normálnost všude kolem něho.

K celému textu lze přistoupit jako k mozaice a postupným škrtáním jednostlivostí získat kameny skládanky, ze kterých se postupně sestaví obraz. Ony jednotlivosti lze potom chápat jako samostatné texty v rámci textu globálního.

Jelen se dal do pohybu.
Proměňoval se v mýdlové bubliny.
A jako by se nic nedělo.
A přesto …

Každý jde sám ke svímu konci, ke svému zániku.
ON jde právě tímto směrem.

Snažil jsem se zprostředkovat bezprostžední zážitek z četby zmíněného textu Pavla Zajíčka, nabídl jsem svou interpretaci a vybral jsem ukázky, které mě zaujaly. Ať už jsou to zmíněné leitmotivy nebo jen cáry slov …

Pohádla se špatným koncem i další knihy a nahrávky Pavla Zajíčka jsou v nabídce na Dřevěné cikádě

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31