Nové zápisy – Pondělí 21. listopadu 2011

dávno už se kácí v našem sadě, jen přihořívá, myšlenky se obracejí dovnitř, včera v noci, už kolem druhé (tedy dnes) dostávám poslední odpověď do rozhovoru s Laďou Heryánem pro první číslo „poutních novin“ PROVODOV, které chci vydávat od 1. neděle adventní, to jest už od té nadcházející, moje poslední otázka vlastně nebyla ani otázkou, byla jen jakýmsi vydechnutím: „V našem rozhovoru teď došlo k menší časové přetržce, mezitím jsme, včera, pochovali přítele Ivana Martina, a Ty’s sloužil ještě s dalšími kněžími u Panny Marie Karmelské v Kostelní Vydří Mši svatou, měl’s také při tom výborné kázání o Osmeru Blahoslavenství, kdy’s ke každému Blahoslavenství ještě přidával nějakou báseň či příběh ze života I. M. J., mohl bys, aspoň ve zkratce, něco z toho kázání, závěrem tohoto našeho rozhovoru, rekonstruovat? Na tom posledním rozloučení byla spousta lidí, a Ty’s přesto dokázal oslovit každého zvlášť, každého jinak.“ – a Laďa, doktor theologie z Říma a kněz milovaný chudými a poníženými, mi odpověděl: „Jedno z Ježíšových blahoslavenství zní takto: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Biblické „srdce“ je středem člověka, a je-li ono čisté, pak je celý člověk čistý; slovo „čistý“ pak v kultuře evangelia označuje opak „nečistého“, tedy protibožského; i Ježíš „ducha nečistého“ vyhání Duchem Božím, Duchem svatým. Martin po jedné z mých bohoslužeb na festivalu v Trutnově zplna hrdla zakřičel: „Pochválen buď největší čurák, Ježíš Kristus.“ Někteří se smáli, mnozí vyděsili, skoro žádní nepochopili. Tak o Ježíšovi jistě smýšleli a tak na něj řvali jeho největší nepřátelé; papír evangelia by to však neunesl a nás salónní křesťany by to pohoršilo. Martin však šel křesťanství na dřeň. Příliš snad neřešil „křesťanské hříchy“, nýbrž křesťanské postoje. Jeho láska k Bohu a člověku byla dospělá a důsledná. Svým úděsným výkřikem vzdal Ježíšovi poctu a slova jeho protivníků převrátil v pravý opak, jak může učinit jen člověk čistého srdce, stojící na Ježíšově straně, člověk chudý, stále bez peněz a plný nejistot, protože podle Jeho příkazu vše vsadil na vratkou kartu neustálého hledání království Božího a Jeho spravedlnosti, v troufalé víře, že vše ostatní mu snad bude přidáno. Za tento postoj platil opravdu draze. Mezi řádky Martinových básní můžeme zahlédnout, že Boha skutečně nazíral jako mystik, žijící v průsečíku Božího a našeho světa, nepatřící ani jednomu z nich, oběma drcen a zároveň plným naděje vůči jednomu a milosrdenství vůči druhému.
„Pavouček / lezl po záchodové míse / úzkostlivě díval se na mne / zda se to smí se. / Díval se na mne úzkostlivě / zatímco čural jsem / mimo něj / tklivě.“
– šel jsem spát po třetí hodině nad ránem, vzbudil se kolem osmé, za chvíli pípla sms: „Homér zemřel.“ – poslední dobou jsem mu říkal „Homérku“, knížku jsme chtěli vydat, Pavlu Ambrožovi, nechť spočine v pokoji, po tak krátké, těžké, ale jasně a básnicky konturované cestě – oremus –
21. 11., Brno, Alfa Passage, 11:44

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce