Soubor spisů P. Formše (z let 1979–2013)

Ears&Wind Records, Christiania, o. p. s. a Vetus Via připravují na jaro 2015 vydání knihy
sebraných spisů dekadentně romantického a kontroverzního spisovatele, grafika a vitrážisty P. Formše.

P. Formšvlastním jménem Petr Coufal, narozen 1. prosince LP 1967 v Praze,
spisovatel, výstřední grafik, fotograf, zakladatel, textař, zpěvák  a vůdce legendárnich undergroundových kapel Neslyšeli Zarathustru Orchestra (1992) a Ginnungagap (1998), fotograf, uznávaný vitrážista (žáka akademického malíře Josefa Jiřičky juniora a akademického  malíře Martina Jiřičky) a restaurátor historických vitráží, vede Umělecké sklenářství JiřičkaCoufal v Praze

ukázka ze sbírky Srdcadla
(sepsáno v létech 1994 – 1996; vydáno v roce 1997 u nakladatelství Manuzio):

Zeď.
Je popraskaná, nenápadná a zašlá, kousek od Kozího plácku, okolo okapové roury pokrytá rozlehlými, hustými pralesy nazelenalého mechoví, nížinami na kámen opadané omítky, moří to zběhnuvších se puklin, věru: atlas čítankovitého příkladu pomíjivosti, oduchovnělé čistoty zániku, tedy dění: díla korunovaného samovolnou transformací umele vytvořeného prostoru v čirý pocit, jehož plodem je zmoudření: jablko smíření se s tím, že ten co tvoří, tedy stvořitel, ještě nemusí být věčný, ale jen něco z něj: třeba stín, který spatřili ti druzí....
Je hřích to jablko utrhnout a sníst, či nevidět ho?....
 
Odbije půlnoc a z šera na jejím temnějším konci vystoupí strašlivá fena
z Haštalského náměstí, fena, nikdy nikým neviděna, fena vymyšlená, fena, která tudy každou noc prochází cestou do špitálu U milosrdných bratří, kde v chladu márnice počítá nebožtíky a je-li jich třináct, pak vyje tak teskně, že pláče i měsíc....
I ta popraskaná zeď se orosí....
A kaluže, které se potom ráno třpytí u její paty, mají nahnědlou barvu krve a jitřní červánky na nízké hrůzné obloze vypadají jako obrovská, v divokém šedokalném oceánu plovoucí, rozervaná Kristova zebra, podobna tem z jednoho špatného obrazu umučeného Božího syna v kostele svatého Prokopa na Žižkově. “Po smrti budu deštěm růží milosti zemi oblažovat”, stojí tam napsáno o kus dál, pod sochou svaté Terezie....
Ta se mi jednou zjevila, svatá Terezie. Její ruka ale byla černá a z brokátového věrtochu namísto poupat rozsévala popel. Skučel vítr, bylo šero, zima a kříž, který se houpal nad temnou rýhou mezi prsy, byl uhnětený z chleba....
 
Je jedním z oněch míst (mnoha či mála?), kde pomyslná dokořán rozevřená náruč genia loci bezezbytku uchvacuje vědomí, jakoby stínuje, retušuje doopravdy viděné, uspává.... a ten vtíravý, lepkavý, odbývaný a neodbytný pocit čehosi “za” náhle s mrazivým klidem a jistotou odkládá mlžnou roušku a hle, je přirozený zde, a mocný, a člověku nezbývá než se bud stydět, divit anebo utéct. Nikdy však: pochopit....
Tedy sním: zjevení tu pořádají bujaré orgie a hodokvasy s hodinou po soumraku, opíjejí se pomerančovým vínem světla luceren, mazlivě tančí nazdobeni promarněnými vteřinami zahozeného lidského casu jako zablácenými stříbrnými penízky, smějí se a z vrcholu toho rozpustilého sebeoslavného rauše nám na oplátku házejí své kosti....
 
Zeď.
Jistě pamatuje pohádkové časy starého Josefova....
Obětoval bych deset dní života, abych mohl na deset minut usednout v poslední radě biografu jejího vzpomínání.... jsem ale člověk: špatný čaroděj.... jen občas, když na sáhnu, když , nevím proč, pohladím, je mi z konečku prstu cítit prazvláštní směsice zatuchliny, česneku a jemné vůně naředěného octa....
 
___

více info časem na našich webech
www.spodniproudy.cz
www.christiania.cz

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30