... a půlnoc se teprve rozpila – jajn feat. Milan Haußmann

bulva samodruhé očnici
se svěřila že si nevěřila
nevěřila vlastnímu znaku

viditelnost se změnila
změnila se situace i sítnice
instantního in

do výšky vyrostly základy
z břehů řeka se vylila
možnost přiznala
že by se nepoznala
že nikdy tu nebyla

kokyla plná betonu
rozorané meze protiproudu
ujetá skutečnost
hromádka suti
torzo půvabu
visí ve vzduchu
fakta jara

kde jsi zůstala?
duše sěrosvitem uondaná
v mrákotách světelných

vedlo spřežení mládí
vize jsou nomádi v oblacích
oko se nasytit nemůže

daleko odplulo od zbožného údu
k lidu
který se mu klaní
jako modle modu
modlářství na dálku upažení

smutek se mění
a šeptá ve strunách
než ruka mistrova vyloudí
krásný tón

okolo nás jen mlha a sen
než miláček se vrací z nenávratna
aby život a ducha v nás
vychýlil jak kyvadlo

vychýlené z klidové polohy kmitá z extrému do extrému
ostřelované město zažívá baby boom
nedivte se ničemu
lid slyší na brutalitu
žádná slova – ba ani vodopády slov a psyché piruet
musel jsem zvolit šokující formu
roztříštění na egoistické fragmenty
a v uniformní zbroji
rány pomalu se hojí

co je moc je mod

každá další monáda
té předešlé jako z oka by vypadla
co je noc je noc
pec nám spadla

řádně modus vyrazil jí dech
z úst obřadně
orgasmod dne

komu není mody – tomu není rady

do řady do fronty
vně tě vyplivne
než řekl bys ne
mody vyobcují ego

jádro se vyjádřilo rozštěpilo vyzářilo
k smrti se živůtkem unáhlilo
alio medio
valen valem
vole amen
jsem tím tělem zavalen
nemohu skrz to tělo ven
přejedl jsem se pohledem